Deset minut před cosplayovou soutěží se Yuki zlomil meč napůl.
Na kostýmu strávila čtyři měsíce – královna bojovnice ze hry, kterou hrála od patnácti. Ručně šitý plášť, pěnové brnění natřené tak, aby vypadalo jako staré stříbro, a dvoumetrový meč, ze kterého teď byly dva metrové meče.
„Ne, ne, ne,“ zašeptala.
„Je to,“ ozval se za ní hlas, „zdravotní pohotovost?“
Otočila se. Kluk od vedlejšího stolu – ten, co prodával ručně malované figurky – držel tavnou pistoli jako chirurg skalpel.
„Jsem Sam,“ řekl. „Opravoval jsem horší věci. Asi.“
Operace
Pracoval rychle. Dřevěná tyčka z jeho stojanu, tři vrstvy lepidla, trochu černé pásky, trochu stříbrné barvy z jeho sady. Yuki držela kusy a snažila se nevšímat si, že má předloktí od barvy a že si při soustředění pobrukuje.
„Hotovo,“ řekl čtyři minuty před koncem. „Nemávej s ním. Neopírej se o něj. Nenech se od nikoho obejmout.“
„To je celé moje vystoupení.“
„Tak improvizuj.“
Skončila druhá. Zvedla trofej směrem k jeho stolu na druhé straně haly a on jásal hlasitěji než kdokoli jiný.
Den druhý
Druhý den ráno mu jako poděkování přinesla kafe. Dal jí figurku, kterou přes noc namaloval: malinkou královnu bojovnici s malinkým zlomeným mečem, slepeným páskou.
Dlouho se na ni dívala.
„Kdy jsi spal?“
„Nespal. Stálo to za to.“
Odpoledne spolu procházeli conem. Znal každou hru, kterou zmínila. Třikrát za sebou ho porazila na automatu a on předstíral, že je zdrcený. Lidé ji pořád žádali o fotky a ona se pokaždé ohlédla, jestli tam pořád je. Vždycky byl.
Afterparty
Afterparty conu se konala v hotelovém sále plném mlhovačů a lidí převlečených za elfy. Yuki vyměnila brnění za jednoduché černé šaty a najednou se cítila stydlivě bez kostýmu, za který by se mohla schovat.
Sam ji našel u okna.
„Vypadáš jinak,“ řekl.
„Hůř?“
„Jako skutečná postava. Kostým bylo to brnění.“
Byla to směšná hláška. A zabrala. Zasmála se, chytila ho za ruku umazanou od barvy a vytáhla ho na parket, kde DJ pouštěl herní hudbu zremixovanou do něčeho, na co se dalo tančit.
Později, v tiché chodbě před sálem, ho políbila u plakátu s drakem. Opětoval polibek, jako by na to dva dny myslel – což, jak přiznal, myslel.
„Můj pokoj je ve čtvrtém patře,“ řekla.
„Je tam ten meč?“
„Meč je tam.“
„Tak bych se měl podívat na svou pacientku.“
Co se stalo ve čtvrtém patře, zůstává ve čtvrtém patře. Meč přežil. Většinou.
Den třetí
Poslední den sdíleli jeho stůl. Prodávala jeho figurky se směšným nadšením a on za jeden den prodal víc než za celý předchozí rok.
Žijí v různých městech. Mají plán. Příští con, sladěné kostýmy – královna bojovnice a kovář, který jí ukoval meč.
Už ho staví. Tenhle se nezlomí.
