Obojek s GPS koupila Petra psovi Bertovi poté, co jim loni utekl za srnou. Aplikaci měla v mobilu, ale nikdy ji neotevírala. Večerní procházky měl na starosti manžel Radek. Už půl roku chodil s Bertem ven každý den v osm a vracel se po desáté. „Bert potřebuje pohyb,“ říkal.
Jednou večer, když nemohla najít klíče, otevřela aplikaci, aby zjistila, jestli je nemá Radek u sebe.
Bertova tečka stála nehybně uprostřed sídliště na druhém konci Vinohrad. Hodinu a půl. Stejně jako včera. A předevčírem. A posledních pět měsíců.
Adresa
Do paneláku nešla. Stačilo jí jméno na zvonku a fotka na sociálních sítích. Pak šla domů a čekala.
Když se Radek vrátil, Bert se jí radostně otíral o nohy. Petra mu položila mobil s aplikací na stůl. Historie tras. Pět měsíců stejné tečky.
Radek zbledl. Začal vysvětlovat, prosit, plakat. Petra hladila psa, dokud nedomluvil.
„Neodejdu,“ řekla. „To by pro tebe bylo moc jednoduché. Dneska to s ní ukončíš. A od pátku venčím Berta já.“
Páteční procházka
V pátek se Petra oblékla jako dávno ne. Černé šaty, parfém, rtěnka. Připnula Bertovi vodítko a ve dveřích se otočila.
„Aplikaci máš,“ řekla. „Sleduj nás.“
Radek seděl na gauči a díval se, jak se tečka pohybuje přes Riegrovy sady, kolem kavárny, ke starému činžáku na Žižkově. Tam se zastavila. Na hodinu. Pak na dvě.
Bert se vrátil celý spokojený, protože ho tam někdo krmil šunkou. Petra se vrátila s rozcuchanými vlasy a úsměvem, který Radek u ní neviděl roky.
Co bylo na mapě
Čekala vztek. V jeho očích našla něco úplně jiného – hlad.
„Řekni mi to,“ zašeptal. „Všechno, co na mapě není.“
Sedla si vedle něj, Bert jim ležel u nohou, a řekla mu to. Pomalu, se vším.
Radek teď venčí psa jen ráno. Večery jsou Petřiny. A když si v pátek bere vodítko, Radek už má aplikaci otevřenou dřív, než ona zavře dveře.
