Markéta a Pavel spolu byli dvanáct let. Žili v Olomouci, v bytě s výhledem na sloup Nejsvětější Trojice, a každý rok na podzim jezdili na víkend do lázní v Karlových Varech. Pili Mlýnský pramen z porcelánových pohárků a smáli se, jak strašně chutná.
Byl to právě ten víkend, předloni, kdy to Pavel řekl nahlas. Na kolonádě, v mlze nad Teplou.
Víš, co mi chodí hlavou? Že bych tě chtěl vidět s jiným. Jak tě někdo chce. A jak se přitom díváš na mě.
Markéta mlčela celou cestu k Vřídlu. Pak řekla: Taky jsem na to myslela.
Pravidla
Napsali si je doma na papír. Všechno spolu. Žádná tajemství. Kdokoli může říct stop, bez vysvětlování. A nejdůležitější, které Markéta dvakrát podtrhla: Nikdo, o kom nevíme, že je skutečný.
Založili si společnou stránku na OnlyFans a ověřili ji. Elegantní fotky Markéty, občas Pavlova ruka na jejím boku. Zprávy četl Pavel. Komu odpovědět, rozhodovala Markéta.
Muž
Podepisoval se Lukáš. Psal vždycky oběma. Nejdřív se ptal na jejich hranice. Byl předplatitelem půl roku a nikdy nenapsal nic hrubého.
Po dvou měsících Markéta požádala o důkaz.
Fotku z dneška. S papírem, na kterém bude rukou napsáno: Markéta a Pavel, Olomouc, a dnešní datum. Pak videohovor s námi oběma. Celý, s kamerou zapnutou.
Fotka přišla týž večer. Obyčejný muž v obývacím pokoji, trochu nervózní, s papírem v ruce. Za ním knihovna a na ní model letadla. Videohovor druhý den trval půl hodiny. Lukáš se hodně smál a dvakrát řekl Pavlovi: Ty rozhoduješ stejně jako ona. Když řekneš ne, je to ne.
Pavel se podíval na Markétu. Usmála se. Ano, řekl.
Karlovy Vary
Ten podzim jeli do lázní jako vždycky. Hotel nad kolonádou, výhled na střechy a páru z Vřídla. Lukáš přijel v sobotu odpoledne. Nejdřív se spolu prošli kolonádou, všichni tři, s pohárky minerálky. Pak večeře. Pak pokoj.
Pavel seděl v křesle u okna. Markéta se na něj dívala celou dobu. Pokaždé kývl a pokaždé se cítila krásnější.
Pozdě v noci, když byli sami, mu řekla: Dívala jsem se na tebe. Ne na něj.
Důkaz
Papír s datem si nechali. Vložili ho do krabičky s porcelánovým lázeňským pohárkem, který si kupovali každý rok. Teď v ní byly dva pohárky a jeden papír.
Proč ho schováváš? zeptal se Pavel.
Je to důkaz, řekla Markéta. Že byl skutečný. A že jsme to udělali spolu, přesně podle pravidel.
Pavel krabičku zavřel a dal ji na poličku vedle jejich svatební fotky.
