Claire a Tom byli manželé osm let, když to Tom konečně řekl nahlas.
Leželi v neděli ráno v posteli, káva chladla a on chvíli mlčel. Pak řekl, s pohledem upřeným do stropu: „Myslíš někdy na jiné muže? Protože… já myslím na tebe s jinými muži. A nežárlím. Chci tě kvůli tomu ještě víc.“
Claire dlouho neodpovídala. Tak dlouho, že se Tom začal omlouvat.
„Přestaň,“ řekla a otočila se k němu. „Nezlobím se. Přemýšlím, jak dlouho to v sobě nosíš.“
Pravidla
Mluvili o tom tři měsíce. Ne každý den – někdy téma na týdny zmizelo – ale vždycky upřímně. Četli o hotwife vztazích, o párech, které to zkusily, i o párech, které toho litovaly. Pravidla si napsali na rub účtenky z restaurace, napůl v legraci, a ta pak zůstala v Claiřině peněžence.
- Nic se nestane, pokud to v tu chvíli nechceme oba.
- Kdokoli z nás to může zastavit jedním slovem: „maják“.
- Tom je pořád nablízku.
- Potom si promluvíme. Vždycky.
Vybrali si Barcelonu, protože je tam nikdo neznal.
Bar
Hotelový bar bylo samé tlumené světlo a tmavé dřevo. Claire měla na sobě zelené šaty, které Tom miloval, a podle plánu seděla sama u baru, zatímco Tom si sedl ke stolku v rohu s knihou, kterou nečetl.
Trvalo to dvacet minut. Jmenoval se Marc, byl to architekt z Lyonu, který přijel na konferenci, a byl okouzlující tím trochu teatrálním způsobem muže, který ví, že je okouzlující. Claire se smála jeho vtipům. Jednou se lehce dotkla jeho paže. Každých pár minut se podívala přes místnost na Toma.
Tom svou ženu nikdy takhle neviděl – zářivou, koketní, úplně ve svém živlu. Cítil, jak mu buší srdce, a nebyl to strach.
Když se Marc naklonil a zeptal se, jestli je tu sama, Claire se usmála a řekla: „Ne. Můj muž sedí tamhle. Rád se dívá, jak se bavím.“
Marc se podíval na Toma. Tom zvedl sklenku. Marcovi ke cti budiž řečeno, že se zasmál – nejdřív překvapeně, pak se zaujetím.
Maják
Šli nahoru spolu, všichni tři. Marc byl zdvořilý a opatrný, Claire udávala tempo a Tom seděl v křesle u okna, jak se dohodli.
To, co se dělo potom, patřilo jim – a nebylo to úplně tak, jak si to kdokoli z nich představoval. Něco z toho bylo vzrušující. V jednu chvíli se Claire podívala přes Marcovo rameno na svého muže a výraz v Tomově tváři – zbožňující, trochu ohromený – byl to nejintimnější, co kdy viděla.
A v jednu chvíli, mnohem později, Claire řekla „maják“ – ne proto, že by bylo něco špatně, ale protože najednou chtěla jen Toma. Marc ji políbil na ruku, popřál jim oběma dobrou noc a odešel. Tom přešel pokoj dvěma kroky.
Potom
Mluvili do čtyř do rána, jak slíbili. O tom, co milovali, co je překvapilo, co by už nikdy neudělali a co možná ano. Claire přiznala, že byla celou dobu nervózní. Tom přiznal, že žárlil přesně jednu minutu a že se to pak proměnilo v něco vřelejšího.
„Udělala bys to znovu?“ zeptal se.
Claire o tom upřímně přemýšlela.
„Možná,“ řekla. „Ale ne proto, že to chceš ty. Protože to chceme my.“
Účtenka s jejich pravidly je pořád v její peněžence, už měkčí a trochu natržená. Ani jeden z nich nenavrhl ji vyhodit.
